V polovině nadprůměrně teplého února jsme se na tři dny vydali do Francie, konkrétně do Paříže. Co jsme v hlavním městě země galského kohouta dělali?

Ležérní popíjení po malých kavárnách a koketerie s lokální gastronomií nám celkem vyšly, obdivování kulturního bohatství už méně, a to kvůli nepřízni počasí, které nás vždy zahnalo do interiérů. Kromě toho jsme si ale dali jeden hlavní úkol. Navštívit mezinárodní festival naturálních vín zvaný Raw Wine, kde nás čekalo více než 150 vinařů z celého světa dychtících po tom, abychom ochutnali jejich vína a některá z nich zařadili do našeho portfolia. 

Na procházku Paříží jsme měli jen sobotu a našim představám moc nebylo učiněno za dost. Po ubytování a příjemném obědě se sklenicí Chardonnay jsme se vydali na toulky, ale chytlo nás počasí, které bychom očekávali spíše v Londýně. Lehké sychravo se velmi náhle přehoupnulo v mírný liják, ale i přesto jsme se vydali na cestu směrem k Louvru. Tam jsme zjistili, že zájem o největší galerii umění je i počasí navzdory. Stát v sáhodlouhé frontě na dešti? Raději jsme si šli usušit pláštěnky do kavárny kousek od Eiffelovy věže.

Večer, když jsme se oklepali a uschnuli, byl čas se trochu osvěžit a psychicky vzpružit. K tomu nám přišla nejvhodnější terapie vínem. Lehká špička vždycky zafunguje. To se ví už od starověku. Vyrazili jsme tedy do večerem oživlého města s vidinou, že podpoříme některé z lokálních podnikatelů, kteří měli stejně dobrý nápad jako my a otevřeli si malý sympatický wine bar. S majitelem podniku Wine Therapy jsme se dali do řeči hned, ochutnali pár vzorků z jeho nabídky a zachytili jeden moment, který si chceme uchovat. A na oplátku jsme ho pozvali k nám do Malešic! 

Raw Wine

V neděli ráno už jsme neměli na programu nic velkolepějšího než zmíněný festival Raw Wine. A o čem vlastně Raw Wine je? V překladu to znamená “syrové víno”. Avšak co si pod tím představit? Označení “syrové víno” je pěknou metaforou pro naturální vína, vína neopracovaná moderními postupy, vína pěstovaná bez chemického hnojení úrody či umělého stabilizování a tvarování již hotového nápoje. 

Raw Wine se odehrával téměř na okraji Paříže, což nám z centra města (bydleli jsme kousek od muzea Louvre) zabralo zhruba hodinu cesty městskou dopravou. Věděli jsme ale, že na nás čeká zhruba 150 vinařů z celého světa dychtících po tom, až ochutnáme jejich vína a některá z nich zařadíme do svého portfolia. Takže jsme byli natěšení. V té euforii cesta uběhla jako nic; ani jsme nevěděli jak, ocitli jsme se ve velké bývalé průmyslové hale přetvořené na jakési komunitní centrum pulzující životem a dobrou náladou. Takové menší karlínské kasárny. 

Cifru 150 spojenou s počtem vinařů už jsme zmínili, ale až po tom, co jsme ten rozlehlý industriální prostor prolétli zrakem, jsme si uvědomili, co nás následující dva dny čeká. Hustě se hemžící hala plná bezpočtu malých stánků s vinaři a všudypřítomnými ochutnavači připomínala přelidněné obrazy Pietera Bruegela, nizozemského malíře z 16. století. I životem neprotřelému člověku muselo dojít, že tohle je spousta práce i na tři zcestovalé jedince (Alex, Karla a autora těchto řádků). Z vlastní zkušenosti, kterou nám dala především jižní Morava, jsme věděli, že tohle zvládnout nemůžeme. Potřebovali jsme zvolit strategii, která by nás nevyčerpala kapacitně ani společensky. A také nevyčerpala vás coby laskavé čtenáře. 

Věděli jsme, že chceme ochutnat vína z Rakouska, Srbska, Francie a Řecka a následně už jsme se řídili jen sympatiemi, které v nás každý z vinařů vyvolal. A poselstvím tohoto textu je seznámit vás s vinaři a jejich víny, která budeme pít i s vámi. Nemá cenu popisovat naši pouť od jednoho vinařství k druhému v chronologickém pořádku. Vezmeme to selektivně podle toho, co nás zaujalo nejvíce a podle pravděpodobnosti, s jakou budete moci tato vína okusit v našem malešickém winebaru. 

Bikicki

“We don’t measure it, we just taste it,” říká Djordje Bikicki, jediný vinař zastupující dlouhou Srbskou tradici naturální výroby vín, ještě navíc s organickou certifikací, když nám nalévá jeho úplně nový PÉT-NAT zvaný Nikaa vyrobený z hroznů Pinot Noir s výrazným aroma, středně rudou barvou a příjemně nasládlou dochutí. Právě na zbytkový cukr jsme se ptali, ale ve vinařství Bikicki se na žádné tabulky a měření moc nejede. Ale s tím není třeba si lámat hlavu. 

Jako absolutní “must have” se nám Djordjeho vína zjevila hned po prvním napití, a to nejen svým netechnickým pohledem na svět, ale také tím, že jsou zkrátka naprosto lahodná. Pakliže platí pravidlo, že degustace má směřovat od skromného začátku k velkolepému konci, Bikicki překonal naše očekávání už vstupním vzorkem svého vymazleného Tramínu – krásné aroma, vyvážená a jemná chuť a dochuť dlouhá tak akorát. 

S Djordjem jsme se za ty dva dny velmi rychle spřátelili. Ano, hned druhý den Raw Wine jsme byli u jeho stánku zpět. Pochopil, že nás jeho vína skutečně zaujala, a tak nám věnoval poslední lahve, které mu zbyly, a my si je v apartmánu vychutnali v doprovodu fantastického tapas z francouzských sýrů a italských uzenin, které nám připravila jak jinak než Alex. 

Andreas Gsellmann

Zkratku “OMG” převzatou z anglicky vedené elektronické komunikace vás nově naučíme používat ve významu “Oh my Gsellmann”, tedy tak, jak ji na svých lahvích uvádí Andreas Gsellmann, vinař s organickou certifikací, který hospodaří na východě Rakouska v oblasti Burgenland. K Andreasově stánku jsme se dostali až druhý den našeho putování po Raw Wine, ale zato hned po snídani. A to se zrovna velmi hodilo. 

Jak sám Andreas přiznal, jeho lehká a příjemně pitelná vína jsou “perfect breakfast wine”. Že má tento sympatický vinař stejnou krevní skupinu jako my, jsme poznali hned podle jeho ležérního lifestylu, který se koneckonců odráží i v jeho produkci vín. Že to ale není žádný punk a Andreas to má dobře vymyšlené, naopak ukazují jeho sofistikované etikety kombinující motivy klasického umění v kombinaci s neotřelou a svéráznou typografií. Každé z jeho vín pro nás bylo jedinečným zážitkem; tohle je něco speciálního. Počkejte, až to také ochutnáte. 

Ochutnávkou Andreasových vín jsme nejen započali náš druhý den na Raw Wine, ale i ukončili. Pomohli jsme mu dopít zbytky jeho vzorků a spřátelili jsme se s ním natolik, že jsme ho ten den vzali ještě na skleničku, domluvili se na spolupráci a málem nám v tom dobrém rozmaru uletělo letadlo do Prahy. 

Champagne JM Goulard

Když už jsme se vydali do Francie, nemohli jsme se nezastavit i u několika lokálních vinařů. Víme, že šumivá vína se mezi naší milou klientelou těší náležité oblibě. My je máme také rádi. Na Champagne jsme si dlouho netroufali, ale došli jsme k tomu, že už je čas mít tento skvost mezi sekty i v naší nabídce a trochu ji tím zase pozvednout výš. Po několika ochutnávkách, které nás zas tak moc neoslnily buď chutí, nebo cenou, jsme se zasekli u stánku Damiena Goularda z organického vinařství Champagne JM Goulard a nechtělo se nám odtamtud. 

Co nás tak zaujalo? Především jeho krásně krémová šampaňská vína s dobře čitelným charakterem a skvělou pitelností. Po tolika vzorcích, které jsme už ten den za sebou měli, nám udělalo Damienovo víno znamenitou náladu a rozhodli jsme se, že z jeho čtyř vín alespoň jedno nabídneme i vám. Protože tohle je nejlepší poměr ceny a kvality, který jsme na naší pondělní pouti po Raw Wine objevili. 

Domaine des Myosotis

Za francouzským organickým vinařstvím Domaine des Myosotis stojí páreček Justine a Romain, kteří kromě vína pěstují i rodinu – na Raw Wine přivezli ochutnat nejenom svá vyvážená, příjemná a tradici věrná vína, ale i nový přírůstek do rodiny. Silné pouto s tradicí však doplňují i o individuální talent, což je konstelace, která nás u naturálních vinařů baví nejvíce. Když umí vzít něco, co se vyrábí stejným způsobem už stovky let, ale vtisknou do toho i svou nezaměnitelnou identitu. Umění navázat a zároveň pohnout s vývojem. I to nás napadalo, když jsme popíjeli vína z odrůd Chardonnay a Cabernet Franc z vinařství Domaine des Myosotis. A skvěle nám to všechno zapadalo. 

Weingut Schätzel

Během naší cesty mezi minimalistickými stánky na Raw Wine jsme toho ochutnali skutečně hodně, avšak do paměti se nám z toho skutečně zarylo jen něco. Dlouho však z našich chuťových buněk nevymažeme vzpomínku na fantastická vína z německého organického vinařství Schätzel, za nimiž stojí sympatická dvojice Kai a Jule. Než jsme se napili a ochutnali jejich modrou řadu minerálních Rieslinků s lehce slanou a osvěžující dochutí, byli jsme už lehce unavení, ale tohle nás opět probralo. Potěšil nás rovněž i jejich PÉT-NAT, a dokonce jsme dostali ochutnat i jejich vlastní pivo, které bylo příjemnou změnou po několika desítkách vzorků vína. Myslíte, že jsme je plivali, či polykali? Co byste na našem místě dělali vy? 

Na závěr musíme zmínit, že skvělá organizace Raw Wine nezapomněla ani na báječné občerstvení. Desítky a desítky vzorků vín jsme tak mimo jiné prokládali čerstvými ústřicemi, úplně jinými, než jaké jsme doposud měli šanci ochutnat v Praze. Trochu to teď budí dojem, že akce byla věnovaná především privilegované sociální vrstvě. Vězte ale, že ve Francii jde o běžný životní styl spojený s lokálními zdroji. 

Francouzi nepůsobí ani trochu snobsky – z jejich image vyzařuje sofistikovaná ležérnost ještě navíc umocněná o neodmyslitelnou cigaretu. Budí mnohem uvolněnější dojem než například Italové se svými notoricky známými outfity oplývajícími opulentní elegancí. Podobně nonšalantně na nás koneckonců působí i celá komunita spojená s naturálními víny, která se netváří jako exkluzivní záležitost pro „vyvolené“ lidi. Lifestyle spojený s naturálními víny je spíše inkluzivní, vrací se ke kořenům výroby vína, které chce být popíjeno a sdíleno spíše než diskutováno a analyzováno. Nejde koneckonců o nic více než o zkvašenou hroznovou šťávu, která většině lidí chutná více či méně stejně – není to tak vážné, jak se u toho někteří z nás snaží tvářit.

Sdílet článek:

Milý zákazníku, jak si nejčastěji objednáváš víno? Máš chuť na “decku suchého bílého”? Je barva vína to, kde končí tvé rozlišovací schopnosti výběru? Pro začátek to jistě stačí, ale skutečně jen pro začátek. Pojďme si společně zkusit vybrat bílé víno trochu blíže. 

Jako bílá jsou označována vína, která mají světlou a průzračnou barvu, v tom se nesplete téměř nikdo. Kupodivu ale nemusí jít jen o vína vyrobená z bílých hroznů vinné révy, jako jsou Chardonnay, Riesling Rýnský nebo Sylvánské, poněvadž i z modrých odrůd, často například z Pinot Noir, lze vyrobit bílé víno. Ve francouzštině pro ně máme označení Blanc de Noir, v češtině jim říkáme Klarety. To jen tak pro pořádek. 

Kromě barvy je však odrůda vína dalším důležitým rozpoznávacím znamením při výběru. Již zmíněné svěží a šťavnaté odrůdy Chardonnay, Riesling Rýnský či Veltlín zná každý, milovníkům voňavějších vín doporučujeme Sauvignon, Tramín nebo Muškát. 

Velkým tématem je poměr zbytkového cukru ve vínu – máš chuť na suché, polosuché, polosladké nebo sladké? 

V poslední době je také velkým tématem celkový přístup vinaře k výrobě vína. U nás v The Vinotéce rozlišujeme vína na naturální (vyrobená prapůvodními postupy) a moderní. Za naturálními víny hledejte více přírodu, za těmi moderními zase spíše člověka. 

Při výrobě naturálních vín vinař do organických procesů pěstování a výroby vstupuje jen minimálně, využívá co nejméně chemických prostředků, a snaží se naopak ony organické procesy podporovat. 

Naturální vína jsou živá a neustálená, na čemž má velký podíl minimální využití umělých konzervantů, jako je oxid siřičitý, který víno chrání před oxidací. Bez něj si moderní vinaři uchovávání vína v lahvi neumí představit. Naturální způsob výroby vína jde jinou cestou; vinaři buď omezí užití síry na minimum, nebo při jeho výrobě využijí metodu, při které si víno vyrobí konzervanty samo. Například pokud je víno nalahvováno ještě před dokvašením. Další praktickou poučkou ale je, že čím méně síry ve vínu je, tím menší bolehlav tě po ránu čeká. 

Co bys měl také určitě zvážit, je prostředí, v jakém víno kvasilo a zrálo. Máš chuť na něco lehčího a svěžejšího? Pak ti doporučujeme vína vyrobená v nerezových nádobách, které do chuti vína nijak nevstupují a dovolí odrůdě udržet si charakteristické vlastnosti. 

Nebo máš naopak náladu na něco komplexnějšího a kulatějšího? Zkus vína, která kvasila či zrála v dřevěném sudu, z něhož se do chuti vína podepsaly právě i tóny dřeva, v případě barrique, francouzských vypálených sudů, i tóny vypáleného povrchu.

Sdílet článek:

“Na Moravě ještě neuměli psát, lezli po stromech a my už jsme dělali víno a zapisovali do Kosmovy Kroniky,” říká s lehkou nadsázkou Lukáš Rudolfský z vinařství Vinné sklepy Kutná Hora, jež založil roku 2002 jeho otec. Jedna z prvních literárních zmínek o vinařství ve Střední Evropě se podle něj týká právě vinařské tradice na kutnohorsku, nikoliv jižní Moravy. Kdo se zúčastnil naší první letošní degustace, seznámil se s kutnohorskými naturálními víny důkladně, stejně tak jako s teoretickými obrysy jejich výroby.

Jako na každé naší degustaci postává před The Vinotékou netrpělivý hlouček a bezstarostně očekává první vzorek. Zněť hlasů odrážejících se od stěn malešické betonové zástavby utichne až ve chvíli, kdy se poslední sklenice naplní degustační deckou a Lukáš začne s vyprávěním.

Ochutnávku otevírá Muller Thurgau, ideálním a lehkým vínem pro každodenní pití. Vinné sklepy Kutná Hora si zakládají na tom, aby se ve vínu vždy projevily charakteristické rysy terroir. V tomto případě hrozny pochází z viniční trati Nad Kapličkou, jejíž půda obsahuje vápenité sedimenty druhohorního moře.

“Naše vína vypěstovaná na tom vápenitém sedimentu jsou v ústech o něco kratší, ale v prostředku chuti zůstává kulatost a opulentnost vína a zaprášenost jemnou křídou,” vysvětluje Lukáš a dodává, že každý vnější technologický zásah do výroby vína ubírá na možnosti projevu viniční tratě. “Jestliže do vína nepřidáváte žádné taniny, nemáte řízené kvašení, přidané kvasinky, v tom víně by se měl zobrazit charakter půdy, ve které vinná réva roste. Chceme ochutnat to místo, kde víno roste.”

První vzorek už máme všichni vypitý; do mě vstupuje lehká euforie a těším se na PÉT-NAT Karlův Punk z odrůdy Muškát Ottonell, který by měl podle degustačního listu následovat. Lukáš ale ještě popisuje vinici s krásnou polohou, zatímco kroutí vínem ve sklenici, popíjí ale pouze naoko; hned ho vyplivne do nádoby, kterou má za zády. Má před sebou totiž ještě dlouhou cestu autem zpátky do Kutné Hory, kde na něj čeká 80 hektarové hospodářství, celé vedené v takzvaném biodynamickém režimu.

“Máme asi 45 hektarů vinic; zbytek je orná půda, sady a pastviny. Snažíme se, aby byl náš podnik uceleným organismem minimálně závislým na cizích vlivech. Vinice hnojíme pouze organickou hmotou; k tomu chováme zhruba 150 kusů ovcí, sami si také pěstujeme obilniny na jejich krmení; jinde zase pěstujeme bylinky, z nichž vyrábíme extrakty na ošetřování vinic, jež nám slouží místo chemických látek. Veškerá naše produkce je tedy ekologická, v Bio kvalitě,” popisuje Lukáš principy hospodaření vinařství, které má jako jediné v ČR prestižní certifikát Deméter pro biodynamické zemědělství. ”V praxi to znamená, že se o tu půdu musíte starat tak, aby například za 20 let byla vitálnější a zdravější, než jste na ní začali hospodařit a mohli jste ji další generaci předat v dobrém a zdravém stavu,” vysvěluje sympatický vinař, zatímco rozlévá druhé víno, Karlův Punk, který jsme si oblíbili už od doby, kdy jsme ho naskladnili poprvé. 

Lukáš začne s dalším výkladem, během něhož svírá v ruce lahev s etiketou, na níž je vyobrazen Karel Schwarzenberg s graficky přidaným “čírem”. “Jak by se to víno asi prodávalo, kdyby byl na etiketě Zeman?” šeptá mi do ucha pobavený Martin, který už má svou degustační porci dávno v sobě, a nepochybně naráží na Karlova úhlavního soka v prezidentském klání 2013. Je tady veselo.

Víno s knížetem na lahvi naráží na fakt, že před dvěma lety Schwarzenberg vstoupil do Vinných sklepů Kutná Hora majetkově. “Od roku 2011 vyrábíme takzvané Winepunky, které u nás nemají velkou tradici a jsou to specifická vína. Když jsme se s Karlem potkali poprvé, dali jsme mu ochutnat toto víno a on nám na to řekl, že toto by chtěl chlastat. Tak jsme odlehčili etiketu, dali jsme tam jeho portrét a Karlův punk byl na světě,” popisuje Lukáš zrod jejich přírodně perlivého vína se svérázným vizuálem.

“Běžnému zákazníkovi se nelíbí, že jsou ta vína zakalená a myslí si, že jsou zkažená. Lidé to ještě moc neznají, ale ta vína jsou velmi dobře pitelná,” pochvaluje si Lukáš, opět zmíní osobitý projev terroir a připravuje další vzorky, tentokrát Riesling Rýnský, srdcovou odrůdu vinařství, a to hned ve dvou ročnících.

První Riesling je ročník 2022, mladé víno z výjimečné loňské sklizně; velmi minerální, široké a svěží. To jsme porovnali s vyzrálým Rieslingem z roku 2019, s tóny medu, lipoviny, vanilky, což by měly být projevy sudu, v němž víno zrálo zhruba rok. Ročník 2019 je tím pádem i mnohem plnější a strukturovanější. Já se jako vždy přikláním k soudku.

S přibývajícími vzorky chytá Lukáš ten správný zápal a snaží se nás více zasvětit do technologií výroby naturálních vín. “Hrozny sklízíme podle kyselosti, nikoliv podle obsahu cukru. U naturálních vín jsou kyseliny nezbytné, aby se vína nemusela filtrovat a dávat do nich větší množství síry,” vysvětluje Lukáš, když rozlévá další vzorek, Chardonnay 2019, opět z viniční trati Nad Kapličkou a opět vyzrálé v dubovém sudu.

“Používáme pouze nezbytné množství síry k tomu, aby víno nezoxidovalo. Oproti konvenčním vinařům jí používáme minimálně o polovinu méně, což poznáte hlavně na tom, že druhý den z vína nebolí hlava,” dodává Lukáš, zatímco my dopíjíme Solaris, pěkné a lehce aromatické víno, a hned navazujeme mladým sektem cuvée Kuks vyrobeným tradiční metodou kvašení v lahvi, který je kompozicí odrůd Pinot Noir, Pinot Gris, Pinot Blanc a Tramínu bílého.

Dalším vzorkem je naše nejprodávanější víno z produkce Kutné hory a pravděpodobně i favorit celé degustace – Tramín kořenný, opět z viniční tratě Nad Kapličkou, takže opět z podloží vápenatých sedimentů druhohorního moře. Po tom, co už nevím pokolikáté zazní cinknutí skleniček, které dodává večeru jakýsi pravidelný rytmus, se dovídáme, že víno zrálo v nevypáleném dubovém sudu a že odrůda Tramín kořenný není tak expresivní a aromatická jako Tramín červený a vyniká spíše typickou kořenitostí a kandovaným zázvorem.

Po tramínu přecházíme na rosé z odrůdy Pinot Noir. “Do tohoto počasí úplnej zázrak,” glosuje Karel a s nadšením se obrací na zbytek degustátorů. ”Moc nad tím nepřemýšlejte a pijte,” vstupuje do toho Lukáš. Mluví o tom hezky, ale ve finále je to skutečně o tom, zda víno chutná, či nikoliv, říkám si, když po xtém vzorku začíná můj analytický aparát lehce ochabovat, ale těším se na další Pinot Noir, tentokrát už jako červené víno rok uleželé v dubovém sudu; jemné, světlé s elegantní strukturou a menším obsahem taninů.

Během ochutnávky lehkého “červa” udělá Lukáš ještě jednu zastávku u biodynamického hospodaření; tentokrát ale otevírá sociální stránku podniku. “Jako biodynamický podnik zaměstnáváme lidi, kteří jsou dlouhodobě znevýhodněni na trhu práce. Jedním z nich je náš team leader Jana, která je dlouhodobě upoutaná na invalidní vozík; je to velmi silná osoba. Svého času se rozhodla, že se stane modelkou. Byla to první invalidní modelka ve střední Evropě, fotila pro Playboy, ale ty časy už jsou pryč,” vypráví Lukáš a představuje nám poslední vzorek, další Pinot Noir, hlavní odrůdu vinařství. Víno má aroma velmi typické pro odrůdu – mandle namočené do vody, čokoláda, černá třešeň.

Lukášův výklad končí potleskem a Karlovou výzvou k dalšímu popíjení – ještě zbývá několik otevřených lahví. Na Lukášovi, s nímž jsme se hned skamarádili, je vidět, že se mu ještě nikam nechce, což poté sám se steskem v hlase přiznává. Naše malešická komunita se mu, zdá se, zalíbila. Ještě před tím, než se vydá na cestu, nás zve na návštěvu do Kutné Hory. Já se v Malešicích ještě zdržím, nejprve ale zamířím ke stolu se skvělým občerstvením, které jako vždy připravila Alex. Čeká mě totiž ještě minimálně hodinové hudební vystoupení.

Sdílet článek:

“Na Moravě ještě neuměli psát, lezli po stromech a my už jsme dělali víno a zapisovali do Kosmovy Kroniky,” říká s lehkou nadsázkou Lukáš Rudolfský z vinařství Vinné sklepy Kutná Hora, jež založil roku 2002 jeho otec. Jedna z prvních literárních zmínek o vinařství ve Střední Evropě se podle něj týká právě vinařské tradice na kutnohorsku, nikoliv jižní Moravy. Kdo se zúčastnil naší první letošní degustace, seznámil se s kutnohorskými naturálními víny důkladně, stejně tak jako s teoretickými obrysy jejich výroby.

Jako na každé naší degustaci postává před The Vinotékou netrpělivý hlouček a bezstarostně očekává první vzorek. Zněť hlasů odrážejících se od stěn malešické betonové zástavby utichne až ve chvíli, kdy se poslední sklenice naplní degustační deckou a Lukáš začne s vyprávěním.

Ochutnávku otevírá Muller Thurgau, ideálním a lehkým vínem pro každodenní pití. Vinné sklepy Kutná Hora si zakládají na tom, aby se ve vínu vždy projevily charakteristické rysy terroir. V tomto případě hrozny pochází z viniční trati Nad Kapličkou, jejíž půda obsahuje vápenité sedimenty druhohorního moře.

“Naše vína vypěstovaná na tom vápenitém sedimentu jsou v ústech o něco kratší, ale v prostředku chuti zůstává kulatost a opulentnost vína a zaprášenost jemnou křídou,” vysvětluje Lukáš a dodává, že každý vnější technologický zásah do výroby vína ubírá na možnosti projevu viniční tratě. “Jestliže do vína nepřidáváte žádné taniny, nemáte řízené kvašení, přidané kvasinky, v tom víně by se měl zobrazit charakter půdy, ve které vinná réva roste. Chceme ochutnat to místo, kde víno roste.”

První vzorek už máme všichni vypitý; do mě vstupuje lehká euforie a těším se na PÉT-NAT Karlův Punk z odrůdy Muškát Ottonell, který by měl podle degustačního listu následovat. Lukáš ale ještě popisuje vinici s krásnou polohou, zatímco kroutí vínem ve sklenici, popíjí ale pouze naoko; hned ho vyplivne do nádoby, kterou má za zády. Má před sebou totiž ještě dlouhou cestu autem zpátky do Kutné Hory, kde na něj čeká 80 hektarové hospodářství, celé vedené v takzvaném biodynamickém režimu.

“Máme asi 45 hektarů vinic; zbytek je orná půda, sady a pastviny. Snažíme se, aby byl náš podnik uceleným organismem minimálně závislým na cizích vlivech. Vinice hnojíme pouze organickou hmotou; k tomu chováme zhruba 150 kusů ovcí, sami si také pěstujeme obilniny na jejich krmení; jinde zase pěstujeme bylinky, z nichž vyrábíme extrakty na ošetřování vinic, jež nám slouží místo chemických látek. Veškerá naše produkce je tedy ekologická, v Bio kvalitě,” popisuje Lukáš principy hospodaření vinařství, které má jako jediné v ČR prestižní certifikát Deméter pro biodynamické zemědělství. ”V praxi to znamená, že se o tu půdu musíte starat tak, aby například za 20 let byla vitálnější a zdravější, než jste na ní začali hospodařit a mohli jste ji další generaci předat v dobrém a zdravém stavu,” vysvěluje sympatický vinař, zatímco rozlévá druhé víno, Karlův Punk, který jsme si oblíbili už od doby, kdy jsme ho naskladnili poprvé. 

Lukáš začne s dalším výkladem, během něhož svírá v ruce lahev s etiketou, na níž je vyobrazen Karel Schwarzenberg s graficky přidaným “čírem”. “Jak by se to víno asi prodávalo, kdyby byl na etiketě Zeman?” šeptá mi do ucha pobavený Martin, který už má svou degustační porci dávno v sobě, a nepochybně naráží na Karlova úhlavního soka v prezidentském klání 2013. Je tady veselo.

Víno s knížetem na lahvi naráží na fakt, že před dvěma lety Schwarzenberg vstoupil do Vinných sklepů Kutná Hora majetkově. “Od roku 2011 vyrábíme takzvané Winepunky, které u nás nemají velkou tradici a jsou to specifická vína. Když jsme se s Karlem potkali poprvé, dali jsme mu ochutnat toto víno a on nám na to řekl, že toto by chtěl chlastat. Tak jsme odlehčili etiketu, dali jsme tam jeho portrét a Karlův punk byl na světě,” popisuje Lukáš zrod jejich přírodně perlivého vína se svérázným vizuálem.

“Běžnému zákazníkovi se nelíbí, že jsou ta vína zakalená a myslí si, že jsou zkažená. Lidé to ještě moc neznají, ale ta vína jsou velmi dobře pitelná,” pochvaluje si Lukáš, opět zmíní osobitý projev terroir a připravuje další vzorky, tentokrát Riesling Rýnský, srdcovou odrůdu vinařství, a to hned ve dvou ročnících.

První Riesling je ročník 2022, mladé víno z výjimečné loňské sklizně; velmi minerální, široké a svěží. To jsme porovnali s vyzrálým Rieslingem z roku 2019, s tóny medu, lipoviny, vanilky, což by měly být projevy sudu, v němž víno zrálo zhruba rok. Ročník 2019 je tím pádem i mnohem plnější a strukturovanější. Já se jako vždy přikláním k soudku.

S přibývajícími vzorky chytá Lukáš ten správný zápal a snaží se nás více zasvětit do technologií výroby naturálních vín. “Hrozny sklízíme podle kyselosti, nikoliv podle obsahu cukru. U naturálních vín jsou kyseliny nezbytné, aby se vína nemusela filtrovat a dávat do nich větší množství síry,” vysvětluje Lukáš, když rozlévá další vzorek, Chardonnay 2019, opět z viniční trati Nad Kapličkou a opět vyzrálé v dubovém sudu.

“Používáme pouze nezbytné množství síry k tomu, aby víno nezoxidovalo. Oproti konvenčním vinařům jí používáme minimálně o polovinu méně, což poznáte hlavně na tom, že druhý den z vína nebolí hlava,” dodává Lukáš, zatímco my dopíjíme Solaris, pěkné a lehce aromatické víno, a hned navazujeme mladým sektem cuvée Kuks vyrobeným tradiční metodou kvašení v lahvi, který je kompozicí odrůd Pinot Noir, Pinot Gris, Pinot Blanc a Tramínu bílého.

Dalším vzorkem je naše nejprodávanější víno z produkce Kutné hory a pravděpodobně i favorit celé degustace – Tramín kořenný, opět z viniční tratě Nad Kapličkou, takže opět z podloží vápenatých sedimentů druhohorního moře. Po tom, co už nevím pokolikáté zazní cinknutí skleniček, které dodává večeru jakýsi pravidelný rytmus, se dovídáme, že víno zrálo v nevypáleném dubovém sudu a že odrůda Tramín kořenný není tak expresivní a aromatická jako Tramín červený a vyniká spíše typickou kořenitostí a kandovaným zázvorem.

Po tramínu přecházíme na rosé z odrůdy Pinot Noir. “Do tohoto počasí úplnej zázrak,” glosuje Karel a s nadšením se obrací na zbytek degustátorů. ”Moc nad tím nepřemýšlejte a pijte,” vstupuje do toho Lukáš. Mluví o tom hezky, ale ve finále je to skutečně o tom, zda víno chutná, či nikoliv, říkám si, když po xtém vzorku začíná můj analytický aparát lehce ochabovat, ale těším se na další Pinot Noir, tentokrát už jako červené víno rok uleželé v dubovém sudu; jemné, světlé s elegantní strukturou a menším obsahem taninů.

Během ochutnávky lehkého “červa” udělá Lukáš ještě jednu zastávku u biodynamického hospodaření; tentokrát ale otevírá sociální stránku podniku. “Jako biodynamický podnik zaměstnáváme lidi, kteří jsou dlouhodobě znevýhodněni na trhu práce. Jedním z nich je náš team leader Jana, která je dlouhodobě upoutaná na invalidní vozík; je to velmi silná osoba. Svého času se rozhodla, že se stane modelkou. Byla to první invalidní modelka ve střední Evropě, fotila pro Playboy, ale ty časy už jsou pryč,” vypráví Lukáš a představuje nám poslední vzorek, další Pinot Noir, hlavní odrůdu vinařství. Víno má aroma velmi typické pro odrůdu – mandle namočené do vody, čokoláda, černá třešeň.

Lukášův výklad končí potleskem a Karlovou výzvou k dalšímu popíjení – ještě zbývá několik otevřených lahví. Na Lukášovi, s nímž jsme se hned skamarádili, je vidět, že se mu ještě nikam nechce, což poté sám se steskem v hlase přiznává. Naše malešická komunita se mu, zdá se, zalíbila. Ještě před tím, než se vydá na cestu, nás zve na návštěvu do Kutné Hory. Já se v Malešicích ještě zdržím, nejprve ale zamířím ke stolu se skvělým občerstvením, které jako vždy připravila Alex. Čeká mě totiž ještě minimálně hodinové hudební vystoupení.

Sdílet článek: